Pohodová stopička na pažitu. Pěkně celá od nášlapu po finále. Určování orientačních bodů.

UČÍME SE spolu vypracovávat pachové stopy, primárně podle metodiky sepsané Františkem Hrachem, v jeho knihách : • Služební psi na stopách • Psí specialisté • Obrana osob majetku a Státu • Od vlčích kousanců po vlčí polibky Tyto tituly se krásně doplňují s knihou od Dr.Viléma Eise • Pachové práce služebních psů, které vydalo nakladatelství Naše Vojsko. S laskavým svolením Františka Hracha si můžete jeho knihy a i něco navíc zdarma stáhnout zde: https://webshare.cz/#/folder/sjeCBYqp... A jelikož já mám Československého vlčáka, tak musím zohlednit i specifika výcviku pro toto plemeno, která jsou popsána v knize od Karla Hartla a Jindřicha Jedličky v knize: • Československý Vlčák ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Československý vlčák vznikl jako pracovní plemeno u Pohraniční stráže, zastavme se tedy blíže u výcviku v původním zaměření. Výhodou československých vlčáků je zde značná samostatnost, vynikající smysly, aktivita a temperament. Psovod však musí překonávat určitou nechuť k jakékoli jednotvárné, opakující se nebo neúčelné činnosti. A protože opakování je základní podmínkou učení, doba výcviku se tím poněkud prodlužuje. Pachové práce jsou doménou československých vlčáků. Snaha o strojově přesnou práci psa na snadných stopách ovšem nevede k úspěchu. Aby pes neztrácel zájem, je třeba brzy přecházet na obtížnější stopy, starší než dvě hodiny, tvarově zajímavé a pokládané v nejrůznějších terénech. Dospívající pes by měl bez obtíží vypracovat čerstvé stopy na frekvenci a v příznivém terénu můžeme nechat stopy stárnout přes noc. Zájem psa o stopování je nutné stále povzbuzovat. Vlastní stopy střídáme se stopami cizími, nejlépe přátel, které pes zná, nebo členů rodiny, a necháme psa vyhledat osobu na konci stopy. Při intenzivnějším výcviku (výcvikové tábory, období před zkouškami) krmíme psa jen na stopě – každá stopa končí miskou s krmivem. Po dlouhou dobu se majitelé československého vlčáka musí smířit se skutečností, že bodové hodnocení jejich psa na snadných stopách předepsaných zkušebním řádem je nízké. Jistě není příjemné nastoupit v soutěži na půlhodinovou vlastní stopu se psem, který bez obtíží pracuje na cizích stopách víc než dvanáct hodin starých, a odnést si méně bodů, než konkurent který hodinovou stopu již nezvládá. Důležitější je ale vědomí, že z vašeho psa vyrůstá skutečný stopař, zatímco v soutěži úspěšnější soupeř zůstane jen u podprůměrných schopností. Až po mnoha zkušenostech si československý vlčák vytvoří pevný „styl práce a přestane snadné stopy odbývat. Potom dokáže v pachových pracích pravidelně odvádět výkony, k nimž se jiní psi ani vzdáleně nepřiblíží.